Vloni v létě

Vloni v červenci to všechno začalo. Všechno se „naakumulovalo“ a pak to bouchlo.

Moje zdraví..

Byla jsem asi půl roku po porodu našeho třetího dítěte a kojila jsem, i v noci. Taky začaly prázdniny, takže dvě větší děti také byly doma a manžel měl naplánovaný pouze jeden týden dovolené někdy na konci července. Deprese. Cítila jsem, že všechno je na mě..

Pracovně toho bylo také hodně (podnikám při rodičovské dovolené) a v tu dobu si pamatuji, že se vyskytli najednou dva náročnější klienti a místo plánovaného dokončení projektů se to pořád táhlo.. Síly mi docházely a náladu jsem měla už hodně napjatou. Necítila jsem se už delší dobu dobře. Vše vyvrcholilo právě v červenci 2018, v těch největších vedrech. Už toho bylo všeho příliš.

Tělo řeklo dost

Mám v mobilu takovou „zdravotní“ aplikaci, kde se dají zaznamenávat různé údaje, jako třeba hmotnost, tělesná teplota, perioda, zdravotní problémy, nálada,.. Ne, že bych to denně všechno vyplňovala, ale všechny neobyčejné záležitosti si tam píšu. Takže v tomto mém mobilním „deníčku“ to mám všechno pěkně jako na talíři, přehledně zaznamenáno..

18.července mě podle mých zápisků začalo bolet za pravým okem. Něco jako při nachlazení. Nepřikládala jsem tomu vůbec žádnou váhu. V dalších dnech to bohužel neustávalo, měla jsem navíc nějaké stresy a přidala se i únava. V neděli 22.7. dopoledne mě začaly silně mravenčit obě nohy, bolela mě hlava a bolest za pravým okem byla horší. Pamatuji si moc dobře, že mi bylo mizerně a byla jsem unavená.

Nicméně nohy mi mravenčily čas od času už delší dobu, dokonce už v roce 2013 jsem s tím byla u doktorky a na nic se nepřišlo. Tak jsem to neřešila.

Za pár dní tyhle mé problémy pořád neustávaly, naopak se horšily. Nevěděla jsem, co se mnou je, ale nepřikládala jsem tomu velký význam, myslela jsem, že to normálně přejde. Taky jsem měla na starosti doma všechny tři děti a práce nad hlavu, tak kdo by se táhl s „drobností“ k doktorce?! 😀

V pátek 27.7. se k bolesti pravého oka, únavě a silnému mravenčení (pocit nedokrvených nohou, jako když si nohy přesedíte, pouze s tím rozdílem, že to po krátké chvilce neustávalo..) přidala menší závrať – aspoň tak to tady čtu v mých zápiskách 🙂 Další den jsem dostala moji periodu a to mi taky nepřidalo. V dalších 3 dnech se závratě nápadně zhoršily, stejně jako ostatní příznaky a to už jsem začala silně uvažovat, že asi budu muset zajít ke své doktorce..

Ještě jedna vsuvka – pátrala jsem na netu, co by mi mohlo být a pod pojmem „brnění či mravenčení nohou“ jsem nenacházela vůbec nic zvláštního.. ALE! Stačilo zadat bolest oka a mravenčení nohou najednou (což mě do té doby vůbec nenapadlo spojovat.. 🙂 ) a vykoukla na mě roztroušená skleróza. Mmm, co to je za nemoc, o té jsem nikdy neslyšela?? :-X V té době jsem opravdu o téhle nemoci netušila ani ň, přitom jsem jí už několik let měla.. Paradox.

Celý víkend jsem se v tom na internetu šťourala a měla jsem už opravdu veliké podezření, že to je roztroušená skleróza. Musela jsem zajít za mým mužem mu to říct. Srdce jsem měla opravdu až v krku a můj hlas zněl jinak, divně.

Takže v pondělí 30.7. ráno jsem zašla k mé doktorce, vylíčila jí co mám za potíže a taky jí řekla své podezření, co jsem se dočetla na internetu. Příznaky na mě bohužel výborně seděly..

Lavina

Nastala vlna vyšetření – jak na očním, tak na neurologii. V noci z 31.8. na 1.7. mě mravenčení nohou dokonce vzbudilo ve dvě v noci a nohy jsem přestávala cítit. Opravdu strašný pocit. Štípala jsem se prsty do stehen a cítila to jen velmi jemně. Mohla jsem chodit, ale musela jsem se na to hodně soustředit. Něco jako když máte jít na přesezených nohách, které moc necítíte..

Zmocnila se mě opravdu panika. Asi půl hodiny jsem ležela a zkoušela se uklidnit, ale nešlo to. Vzbudila jsem mého muže (dvě větší děti naštěstí byly v tu dobu u babičky a dědy) a jeli jsme na pohotovost na neurologii. To byla tenkrát hooodně špatná noc..

Pamatuji si, jak jedeme v noci s mužem autem na pohotovost, on mě pohladil po stehně a já chvíli jeho ruku vůbec na své noze necítila. Kdybych ji neviděla, ani nevím, že tam je. Úplně se potím jak si na tohle vzpomenu…

Dorazili jsme na pohotovost. Jelikož jsem ještě neměla hotovou diagnostiku, nemohli mi dát ani kortikosteroidy. Dostala jsem jen nějaký oblbovák na uklidnění a měla jsem přijet druhý den dopoledne. Vzhledem k rychlému zhoršování příznaků a našemu „nočnímu výletu“ mi posunuli termín lumbální punkce hned na další den, 1.8.. Odpoledne mi tedy odebrali mozkomíšní mok tou menší atraumatickou jehlou z páteře (docela se to dalo, trošku nepříjemné to bylo, ale ok) a čekala jsem v nemocničním pokoji vleže na výsledky.

Po asi dvou hodinách mi doktorka řekla, že nález tam je a dostala jsem hned první dávku kortikosteroidů. To mně uklidnilo hlavně psychicky, že už to „konečně můžu začít nějak řešit“. Nervové napětí předchozích dnů bylo fakt velké, stres by se u mě dal krájet..

Po kortikoidech jsem se i s dalšími ampulemi injekcí a termínem na magnetickou rezonanci 25.8. odebrali po celém dni v nemocnici domů. Úleva!

Diagnóza ještě sice nebyla úplně potvrzena, ale já jsem už věděla.

Během dalších dní jsem byla pečená vařená na internetu a hledala a četla všechno možné. Nebylo to dobré. Dozvídala jsem se postupně všechno o nemoci, o které jsem ještě před pár dny nic netušila. Vyskakovaly na mě různá fóra, depresivní komentáře lidí s RS, tragické příběhy lidí na kolečkových křeslech či úplných ležácích. Dobře na mě nepůsobily ani věty jako „užívejte si každé chvilky, nikdy nevíte, kdy ráno už nevstanete“ nebo „s touto chemickou léčbou se zhoršuji pomaleji“. „Zatím ještě zvládnu kousek chodit.“ „S chodítkem dojdu i do nejbližšího obchodu.“ „Mám hodnou rodinu, všechno za mě obstarají, když já už nemůžu.“ „S RS je to jako v loterii, někdo má menší potíže, někdo skončí na vozíku.“ „Vážím si úplných maličkostí a drobných radostí.“ (když už nic více asi nezažiju) A podobné.

Taky informace o dostupných léčbách nebyly pro mě vůbec pozitivní. Malá účinnost, pouhé tlumení příznaků, pouhé zpomalování průběhu nemoci. Hrozné vedlejší účinky. Aplikace injekcí doma.

Vím, že lidé si zvyknou na všelico, ale já zatím nebyla v módu, že si na něco takového „musím začít zvykat“. Nechtěla jsem. Bránila jsem se tomu. Chtěla jsem žít normální život, ne si hledat kapku radosti v zoufalém světě.

Jiskřička naděje

Obrat u mě nastal, když jsem našla mezinárodní facebookovou skupinu Swankovy diety určené k léčení RS. Najednou úplně něco jiného, pozitivního!! Konečně jsem našla nějaké lidi, kteří na tom bylo dobře, drželi dietu a fungovali v pohodě celá léta. Chodili, trochu i cvičili, normálně chodili do práce, měli víceméně normální naplněné životy bez větších omezení.

Měli by jste mě tenkrát vidět 🙂 Takový příval radosti a štěstí!! Přestala jsem číst všechno ostatní a soustředila se naplno na Swanka. Objednala jsem si knížku v angličtině ze zahraničí. Přeložila si hlavní zásady diety a pustila se do toho.

A dnes?

Moje cesta tady začala. A donesla mě až tam, kde jsem dnes. Když srovnám můj život předtím a teď, jsem tak neskutečně šťastná, že mi srdce úplně přetéká.

Vděčná za všechno. Silnější než kdy dřív. A pokornější než kdykoli předtím.

PS: V současnosti dopisuji moji druhou knížku (eBook), na kterou se už můžete začít pomalu těšit <3 pa!

Navzdory diagnóze roztroušené sklerózy jsem našla cestu k jejímu vyléčení pomocí alternativních metod. Otestovala jsem sama na sobě jejich sílu a teď toto vědění předávám dál. Jsem žena, maminka tří dětí, podnikatelka na rodičovské dovolené, optimistka, akční člověk plný energie a nadšenec do alternativní medicíny a zdravého stravování. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.